(str. 4) Domácí násilí není soukromá věc

Doby, kdy v manželských poradnách dostávaly manželky rady, aby byly na svého muže „hodnější“, aby neměl důvod je bít, jsou, věřím, za námi. Stále více se ve společnosti o problémech spojených s domácím násilím diskutuje – a to je dobře. Domácí násilí je totiž obzvlášť závažné a nebezpečné společenské chování, a to mimo jiné proto, že je na první pohled často velmi těžko pozorovatelné.

Odborné výzkumy ukazují, že rozšíření domácího násilí je větší, než se na první pohled zdá. Výzkumy dokládají, že v České republice se s domácím násilím během svého života setkává více než 30 % žen. Jsou to vysoká čísla. Je pravděpodobné, že během svého života se každý z nás v nějaké formě setká s domácím násilím nebo se o něm dozví. Důležité je vědět, co v takové situaci udělat, protože zavřít nad problémem oči je ta nejhorší možná varianta.

Po vzoru Rakouska a Německa, kde je legislativa týkající se domácího násilí velmi pokročilá, schválil český parlament úpravu, která má pomoci obětem. Od 1. ledna 2007 může být násilník vykázán na deset dní z bytu a oběť s dalšími příbuznými, často s dětmi, může zůstat v původním prostředí. Násilník si tak nemůže „vylít zlost“ na oběti kvůli nepříjemné návštěvě policie. Oběti je nabízena psychologická i právní pomoc. Věřím, že příští novela – po vzoru Rakouska – bude počítat i s psychologickou či psychiatrickou pomocí pro násilníka, kterého lze chápat jako „oběť duševní poruchy“.

To, co se děje za dveřmi bytu, není možné vnímat jako soukromou věc. Z psychologie je známo, že člověk, jenž je obětí domácího násilí, se velmi často identifikuje s násilníkem, kterého omlouvá. Oběť si i bere útoky za vinu, a tak není schopna násilníka bez pomoci opustit. Lidé, kteří jsou obětí, potřebují naši podporu, aby měli dost odvahy obrátit se na proškolené a kvalifikované poradkyně ve specializovaných poradnách, jako je např. ROSA (tel.: 241 432 466).

Z médií známe klasický model domácího násilí, kdy manžel je agresor, který provádí fyzické útoky proti své manželce, jež je obětí. Variant domácího násilí je více, agrese může být i ekonomická, sexuální či pouze psychická. A obětí nemusí být vždy partnerka. Domácí násilí je pácháno i mezigeneračně a častou obětí je senior či seniorka, kteří mají velmi omezené možnosti, jak se bránit. Podle výzkumů jsou v ojedinělých případech oběťmi i muži (cca na 20 týraných žen jeden týraný muž): pro ně je situace často společensky ještě složitější, protože se obecně nepředpokládá, že by muž mohl být obětí násilí. Celá situace navíc podrývá samotnou psychiku muže, možné přiznání situace totiž nabourává jeho vžitou představu o silném, dominantním a nebojácném mužství.

K domácímu násilí není možné se stavět tak, že ho budeme považovat za soukromou či okrajovou věc. Lidé, kteří se s ním setkali, vědí, že týrání, které je často dlouhodobé, dělá doslova ze života peklo. Buďme my, ostatní, ochotni podat pomocnou ruku, až bude potřeba.

Michal Uhl, člen ZMČ (Strana zelených)

Zveřejněno: 14.04.2007 – webadmin@praha2.cz
Vytisknout