(str. 5) Kamenní svědkové minulosti... Tančící dům

Mnozí Pražané jistě pamatují, že téměř půl století byla na nároží Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí velká proluka. Stával tady dům, který byl zasažen a zcela zničen při americkém leteckém náletu na Prahu 14. února 1945.

K téměř úplnému odstranění trosek domu došlo v roce 1946. Definitivně až v roce 1960, a to demolicí zbývajících kleneb a zbytků zdiva. Předtím, již v roce 1955, Odbor výstavby ONV Praha 2 rozhodl, že dům nebude obnoven a místo bude použito k rozšíření komunikace. Stejný odbor ovšem o tři roky později na žádost postavit zde dva prodejní stánky se zeleninou reagoval záporně s tím, že proluka je určena k zastavění. Mnozí z nás pamatujeme, že zde byla dlouhá léta zastávka trolejbusu a později městského autobusu.

Výčet zájemců o zástavbu proluky by byl velmi dlouhý, především z řad různých bytových družstev, ale i institucí. Za všechny roky by popsané papíry všech zúčastněných stran v této záležitosti jistě zaplnily menší nákladní auto. Tanec okolo zástavby proluky byl jakousi předzvěstí názvu objektu, který tu dnes stojí.

Zástavbou proluky se v teoretické rovině zabýval architekt slovinského původu žijící dlouhá léta v Praze, Vlado Milunič (*1941), již v roce 1986, když bydlel v sousedním domě Václava Havla čp. 2000. Pro rodiny obou bratrů Havlových, Ivana i Václava, také Milunič upravoval patro, které oba bratři obývali.

Labutí píseň zazněla proluce na rohu Jiráskova náměstí a Rašínova nábřeží na sklonku roku 1992, kdy pozemek zakoupila nizozemská pojišťovna Nationale Nederlanden. Ke stavební realizaci byl vybrán avantgardní projekt architekta Vlada Miluniče. Ten byl investorem vybídnut, aby se spojil ještě s některým světově proslulým architektem. Tak došlo k tvůrčí spolupráci s jedním z nejuznávanějších architektů a designérů světa Američanem Frankem O. Gehrym (*1929). Prvotní Miluničova idea tak byla zaštítěna a doplněna mezinárodně uznávanou kapacitou.

Když byl odborné i laické veřejnosti představen projekt a model objektu, vypukly prudké spory. Nový dům, který dostal čp. 1981, měl své zastánce i odpůrce. Odpůrci poukazovali na to, že objekt absolutně nezapadá do rámce pražské památkové rezervace a do sousední, převážně secesní zástavby, zvláště při pohledu z rampy Pražského hradu. Poukazováno bylo též na to, že porušuje stávající uliční čáru a svojí chtěnou vyumělkovanou složitostí a předimenzovaností na toto místo absolutně nepatří. Ti z řad odpůrců, kteří uznávali architektonickou hodnotu domu, by jej viděli nejraději stát až za tak zvaným pražským horizontem.

Tančící dům, jak již byl od počátku tento objekt nazýván, měl i celou řadu obhájců a obdivovatelů, a to opět z řad odborné i laické veřejnosti. Patřil mezi ně již od samého začátku prezident republiky Václav Havel. Sami autoři domu se v jistém televizním pořadu vyjádřili i těmito slovy; Frank O. Gehry: „Jsem nadšen dynamikou místa, vše je zde v pohybu, včetně řeky;“ Vlado Milunič pak k otázce začlenění domu do okolní zástavby: „Je zde tak zvaný pražský guláš – Mánes, gotická vodárenská věž, barokní kostel v Resslově ulici, secese..."

Projekt byl kompetentními orgány schválen, stavba povolena, a tak nic nestálo v cestě tomu, aby zde vyrostl dům, který je dnes častým terčem objektivů fotoaparátů turistů z celého světa. Administrativní budova má devět nadzemních a dvě podzemní podlaží. Jednotlivá patra jsou pojata flexibilně, to znamená, že je možné uspořádání halové, příp. rozdělení příčkami na jednotlivé kanceláře. Konstrukce objektu je železobetonová, převážně monolitická, tvarově složité prvky jsou prefabrikované. Je zde devadesát devět originálních fasádních panelů. Stavba byla v úrovni ustálené hladiny spodní vody založena na železobetonové desce podporované soustavou vrtaných pilot. Staticky byly podchyceny i oba sousední objekty.

Tančící dům získal toto přízvisko díky svým věžím. Ty byly pojmenovány Ginger a Fred po legendárním tanečním páru Ginger Rogersová a Fred Astaire, sklízejícím během třicátých a čtyřicátých let minulého století slávu v mnohých hollywoodských muzikálech. Tanečníka představuje věž kamenná, či spíše betonová, ladně prohnutou tanečnici, prohnutou i proto, aby nestínila výhledu z vedlejšího domu, věž skleněná.

Kopule s konstrukcí z kovových trubek, umístěná na vrcholu věže symbolizující tanečníka, je potažená nerez síťovinou s oky o rozměrech 10 x 10 mm. Představuje hlavu medúzy. Autorem tohoto výtvarného díla je arch. Frank O. Gehry. Konstrukce byla dopravena na vrchol pomocí helikoptéry. Tančící dům se protančil ke svému otevření v červnu 1996. Dílčí problémy s kolaudací jednotlivostí byly odstraněny a v září téhož roku byl zahájen běžný provoz. Nová stavba získala prestižní ocenění amerického časopisu Time – zvítězila v kategorii design roku 1996.

Text a foto: Eva Hrubešová

Zveřejněno: 14.04.2007 – webadmin@praha2.cz
Vytisknout