(str. 5) Kamenní svědkové minulosti... dům bývalé podskalské celnice

Dnes začneme malou připomínkou známé staropražské písničky Karla Hašlera Za vodou, za vodou, za vejtoňskou hospodou... Právě o této budově čp. 412 a o lidech i věcech okolo ní si budeme vyprávět.

Je to bývalá podskalská celnice, poslední zbytek kdysi tak slavného Podskalí –vesnice plavců, rybářů, vorařů a obchodníků s dřívím, existující již na sklonku 12. století. Při založení Nového Města pražského v roce 1348 českým panovníkem Karlem IV. bylo k němu Podskalí připojeno. Býval zde hlavní pražský trh na stavební i palivové dřevo. Tak to fungovalo až do konce 18. století. Právě zde se dříví, dovážené do Prahy formou vorů, proclívalo. Jelikož clo bylo často vybíráno v naturáliích, to jest ve dřevě, které bylo z vorů vytínáno, vznikl název místa Na Výtoni, a ten se zachoval dodnes. Proclené dřevo bylo cejchováno.

Svůj svéráz i způsob života si obyvatelé Podskalí zachovali až do počátku minulého století. První část tohoto malebného a rázovitého koutu staré Prahy byla zničena v 70. letech 19. století při úpravách podskalského předmostí po výstavbě dnešního mostu Františka Palackého. Další části Podskalí postupně mizely při stavebních úpravách vltavského břehu směrem k Výtoni při stavbě nábřeží.

Kdyby zašlo Podskalí, Čechové by plakali... zpívá se zase v jiné písničce. Podskalí zašlo, Čechové zaplakali, někteří se ho dokonce pokoušeli i bránit, ale vše bylo marné. Dnes nám tuto legendární pražskou čtvrť připomíná pouze objekt někdejší celnice. Její budova – stojící nyní v mírném dolíku, tedy na úrovni původního terénu –je v jádru pozdně gotická, několikrát přestavovaná. Původně byla pouze poloviční, neboť jihozápadní přízemní strana byla zděná a patro tvořil dřevěný srub. Za časů panování císaře Rudolfa II. byl srub obezděn, tehdy se říkalo, že byl „dán do kožichu“, takže srubové stěny zůstaly pouze na vnitřní straně. Důvodem bylo zateplení objektu a lepší ochrana před případným požárem.

V roce 1671 byl nad domovní portál osazen velký znak Nového Města pražského. Měl to být prý výraz vděku panovníka měšťanům za statečnou obranu Prahy před útoky Švédů v roce 1648, v tom případě byl ovšem vděk projeven poněkud opožděně. V roce 1709 pak na jižní fasádu domu namaloval malíř Jan Škutík sluneční hodiny. Za práci obdržel pět zlatých.

V přízemí objektu byl zřízen prosperující hostinec, v němž se voraři posilňovali po své namáhavé práci. Kolik zde asi zaznělo plaveckých historek, veselých i smutných, pravdivých i těch o něco méně pravdivých. Rovněž tak se v šenku domlouvaly a uzavíraly obchody – vždyť ty se patřilo rovněž zapít. Místo také sloužilo jako burza práce, před hospodou postávali momentálně nezaměstnaní voraři a čekali, kdo si je najme na plavbu. Dle tradice se tak dělo oslovením dotyčného „Vem si kabát“.

Podle ústního podání, které si bodrý podskalský lid předával z pokolení na pokolení, vejtoňskou hospodu pravidelně navštěvovali i vltavští vodníci a oblíbili si zejména zdejší tancovačky. Personál hospody to vítal, protože hastrmanům prý občas ukáplo ze šosu kabátu, a tak se nemusela kropit jinak prášící prkenná podlaha sálu.

Staré Podskalí sice zaniklo, ale upomínky na jeho dávnou slávu a historii s pietou uchovává starobylý spolek Vltavan. Jeho první valná hromada se sešla 11. června 1871 v dnes již neexistující podskalské hospodě U Hejduků a tento den je také platným datem zakládajícím. Na schůzi bylo přítomno 83 mužů majících co do činění s řekou Vltavou a jeden c. k. policejní komisař, to jako dozor, kdyby zde proslovené projevy byly příliš vlastenecké. V přijatých stanovách bylo také zakotveno právo „užívati praporu a nositi Vltavanu se hodící stejnokroj“.

Klub Za starou Prahu, jak je patrno z klubovního sborníku za rok 1910, kde je i příslušná fotodokumentace, prosazoval záchranu alespoň čtyř objektů asanovaného Podskalí, včetně návrhu jejich nové funkce. Byla to právě bývalá celnice, domy čp. 389, čp. 411 a bývalý kostel sv. Mikuláše. Bohužel se tehdy podařilo uhájit pouze zde prvně jmenovaný objekt. V zájmu objektivity dodejme, že zachovány zůstaly ještě dva sakrální objekty pamatující staré Podskalí. Kostel sv. Trojice a kostelík sv. Kosmy a Damiána.

Proto mohlo být v roce 1939 na základě rozhodnutí Památkového sboru hl. m. Prahy zřízeno v již rekonstruovaném objektu čp. 412 muzeum starého Podskalí a voroplavby jako filiální ústav městského muzea. Zde je nutno přičíst velkou zásluhu tehdejšímu magistrátnímu radovi Ing. Rudolfu Hlubinkovi, čelnému funkcionáři Klubu Za starou Prahu. Rekonstrukční práce tehdy řídil architekt a stavitel Václav Runt.

Muzeum Na Výtoni s občasnými přerušeními provozu a úpravami svého názvu, ale hlavně se stále stejnou náplní a pod správou Muzea hlavního města Prahy zde působí dodnes. Navíc byla budova bývalé celnice koncem 80. let důkladně zrekonstruována.

V malém parčíku v těsné blízkosti budovy bývalé celnice je památníček zahynulých plavců a vorařů od J. Jiříkovského z roku 1971.

Text a foto: Eva Hrubešová

Zveřejněno: 14.04.2007 – webadmin@praha2.cz
Vytisknout