(str. 5) Osobnost Prahy 2: PhDr. Anna Fárová

V závěru loňského roku měli v Galerii Langhans ve Vodičkově ulici šťastnou ruku. Výstava „Anna Fárová & fotografie“ byla úžasná a množství návštěvníků prozradilo, jak si všichni této české historičky umění váží. Jak také ne. Právě ona kromě jiného připravila jako první monografii o Henri Cartier-Bressonovi, zpracovala dílo Josefa Sudka a Františka Drtikola a také se velkou měrou podílela na vytvoření fotografické sbírky v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze.

Anna Fárová se narodila Paříži, ale maturitu už skládala v Praze. Následovala studia na Univerzitě Karlově, vyučovala na FAMU a začala pracovat v nově zřízeném oddělení fotografie Uměleckoprůmyslového muzea. Po podpisu Charty 77 dostala výpověď, zůstala, jak se říká, na volné noze, ale neztratila se. Psala do nejrůznějších prestižních časopisů ve světě, publikovala překlady z francouzštiny a přednášela na univerzitách ve Francii, USA a Velké Británii. Za svou práci získala mnoho vyznamenání, je i Rytířem řádu umění a literatury, kniha o Františku Drtikolovi se stala v Německu knihou roku 1986 a monografie Josefa Sudka se v roce 1995 stala nejkrásnější knihou u nás.

Paní Fárová ale také skoro celý život žila na dvojce. „V roce 1954 jsme s manželem, výtvarníkem Liborem Fárou, získali ateliér na půdě domu v ulici Anny Letenské. Byl to velmi slavný dům z roku 1905 a měl i ateliér s velkým oknem. Přepsali ho na nás a já v té jedné velké místnosti odchovala obě děti až do první třídy základní školy. V roce 1961 jsme začali vyjednávat o výstavbě nového bytu a stali jsme se členy půdního družstva, což pro nás byla tenkrát jediná možnost, jak byt sehnat. Ale dívali jsme se na Hrad, bylo to skvělé. Pak jsme se s manželem rozešli, nechal si ateliér a já vyměnila byt za podobný ve Španělské ulici. Takže vlastně na Vinohradech bydlím už přes půl století a mám to tu ráda.“

Většinu času i dnes tráví Anna Fárová v Praze, i když před deseti roky koupila ve Slavonicích dům, který pojmenovala po zemřelém muži, Fárův dům. „Jsem pořád aktivní,“ říká. „Dokonce jsem dědičkou autorských práv Josefa Sudka, a tak jsem třídila jeho pozůstalost a předávala ji významným českým institucím, publikuji jeho dílo.“ A jak se jí líbí Praha dnes, když může srovnávat s úžasnými pohledy slavného Mistra? „Líbí se mi,“ přiznává paní Fárová. „Chodili jsme tu na džezové koncerty, s dětmi do Divadla U Hasičů, ale pamatuji si ji i šedivou, s opadanými fasádami a poskládaným lešením – až to všechno ohrožovalo na životě. Dneska je už příjemně obnovená. Líbí se mi taková, jaká je, a ráda si někdy zaběhnu do různých restaurací nebo do divadla.“

Text: Dana Frantálová, foto: Přemysl Fialka

Zveřejněno: 14.04.2007 – webadmin@praha2.cz
Vytisknout