(str. 5) První oběť komunistické ideologie: Alois Rašín

Je pátý leden roku 1923, zachmuřené šedivé ráno. Před domem v Žitné ulici č. 6 již nějakou dobu v šedivém raglánu a světlém klobouku přešlapuje devatenáctiletý mladík: „Ministr se měl druhého vrátit z Krkonoš, musí být doma. Jak to, že nevychází? Snad ještě neodjel. Je už osm hodin.“ Tváří se, jako když si prohlíží knížky ve výloze knihkupectví. Pravou ruku má v kapse kabátu. „Sláva, přijíždí pro něj ministerské auto!“ Mladík čeká další tři čtvrtě hodiny. Konečně z domu vychází ministr financí Alois Rašín. Když kolem něj ministr prošel přes chodník k autu, vytáhl mladík z kapsy revolver. Dvakrát střelil, první rána šla do země. Druhá zasáhla ministra u auta ze dvou metrů do zad. Skácel se k zemi. Mladík se dal na útěk přes vozovku do protilehlé Příčné uličky. Chtěl zmizet v nějakém domě. K ministrovi na zemi přiskočil řidič, za chvilku vyběhl z domu syn Ladislav a sekretářky z ministrovy kanceláře. Chtěli ‚tatečka‘ zdvihnout, ale on nechtěl: „Jen mne trochu pozdvihněte zespod!“ a pak dodal: „To mám za svou poctivou práci! U nás není možno dělat politiku.“ Myslel, že ho střelil nějaký bývalý legionář.

Jenže hned za ministrem vycházel z domu číšník Emil Švitorka. Vše viděl a začal křičet: „Chyťte ho! Zabil člověka!“ Začal mladíka pronásledovat. Viděl, jak vběhnul do domu v Příčné 4. Na místo doběhli strážníci, kteří konali v těch místech hlídku, a společně vnikli do domu. Útočníka našli, jak se schovává pod schody. Policisté jej vyzvali: „Jménem zákona, vzdejte se!“ Mladík se postavil a mlčky zdvihnul ruce nad hlavu. Byl vyveden ven zpátky do Žitné. Na místě atentátu byl již shromážděn úplný dav. Sanitka právě odvážela smrtelně zraněného ministra do nemocnice v Podolí. Nebýt policistů, lidé by útočníka napadli. Ještě navíc prohlásil: „Jsem komunista, prospěl jsem proletariátu a pracující třídě! Zabil jsem nenáviděný symbol plutokracie! Reakce bude zastrašena, nastolíme spravedlivou společnost.“

Hned druhý den vydalo Rudé právo prohlášení KSČ: „Nestydíme se za to, býval-li kdysi v našich řadách hoch, který je ochoten dát pro myšlenku i vlastní život.“ Komunisté si jaksi nevšimli, že o život přišel ministr, nikoli jejich soudruh, který žil až do roku 1959. Těsně před atentátem totiž útočník vystoupil z KSČ.

V domě, kde Rašín bydlel, měl ordinaci doktor Weissberg. Přispěchal hned na pomoc a dal zraněnému utišující injekci. Pod jeho dohledem ministra odnesli domů a zabalili jej do deky. Bylo opravdu studené ráno. Ministr měl hrozné bolesti. Od pasu dolů zcela ochrnul. Měl nehmatný tep, srdce téměř nepracovalo. Projektil při nárazu do desátého obratle praskl, rozdrtil jedenáctý obratel a způsobil strašná vnitřní zranění: přerušil míchu, poškodil střeva, močový měchýř a způsobil výron do hrudníku. Bolest vyvolala nervový šok. Později se přidaly infekce. Těžko si lze představit bolestivější zranění.

Ukázalo se, že útočník se jmenuje Josef Šoupal. Pracoval jako akviziční úředník v pojišťovně v Německém Brodu. Vstoupil do sociální demokracie, ale hned při vzniku KSČ se stal komunistou. Aktivně působil jako člen skupiny ‚Proletkult‘. Na vraždu se připravoval dlouho. Podvodem si obstaral zbrojní pas a v Plzni si koupil malý sedmiranný browning ráže 6,35mm. Jezdil často do lesa u Zdic cvičit střelbu. Mnozí jeho soudruzi v německobrodském Dělnickém domě věděli, že chce Rašína zastřelit. Netajil se přesvědčením, že pro dosažení revolučních cílů se má vykonat ‚individuální akce‘. Poprvé přijel Rašína zabít 11. prosince. Žádal o přijetí u ministra v Clam-Gallasově paláci jako údajný zástupce Mladé generace národní demokracie z Plzně. Ministr jej nepřijal, tak na něj dál čekal na chodbě. Když ale ministr odcházel, přistoupila k němu nějaká žena a tím ministra zachránila. Na ministerstvu si tedy zjistil soukromou adresu a číhal na ministra před domem. Ministr skutečně přijel na oběd domů, ale zase nebyl sám. Šoupal dokonce za chvíli vyšel až k bytu a zvonil u Rašínů. Syn Miroslav však ‚tatečka‘ nezavolal, věděl, že nikdy nepřijímá návštěvy doma. Po třetím pokusu Šoupal svůj záměr odložil. Podruhé do Prahy přijel pevně rozhodnut, že ministra zabije. Alois Rašín zemřel 18. února 1923 před jednou hodinou odpoledne. Byl první obětí komunistické ideologie u nás.

Jiří Payne

Zveřejněno: 14.04.2007 – webadmin@praha2.cz
Vytisknout